Bruno Schulz
| Bruno Schulz | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. července 1892 Drohobyč |
| Úmrtí | 19. listopadu 1942 (ve věku 50 let) Ghetto Drohobyč nebo Drohobyč |
| Povolání | spisovatel, malíř, literární kritik, kreslíř a grafik |
| Alma mater | Lvovská univerzita |
| Témata | literatura |
| Významná díla | Sanatorium pod Klepsydrą Sklepy cynamonowe |
| Ocenění | Zlatý Akademický vavřín |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bruno Schulz (12. července 1892 Drohobyč – 19. listopadu 1942 tamtéž)[1] byl polský spisovatel, literární kritik, malíř a grafik.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině asimilovaných haličských Židů jako nejmladší syn šestačtyřicetiletého obchodníka Jakuba Schulze a Henrietty Kuhmärker, dcery bohatého obchodníka se dřevem. V letech 1902 – 1910 chodil do školy v Drohobyči, poté studoval architekturu na Lvovské polytechnice. Studia přerušil v roce 1913, po dvou letech rekonvalescence je dokončil. V roce 1917 krátce studoval ve Vídni architekturu. Od roku 1924 učil kreslení ve škole v rodném městě Drohobyči. V roce 1930 se seznámil s Deborou Vogelovou, básnířkou a filozofkou, která ho podporovala jak v psaní, tak v kreslení. Stala se jeho múzou až do srpna 1942, kdy byla se svým synem a manželem zastřelena nacisty ve lvovském ghettu. V listopadu 1942 Schulzovi literární přátelé pro něj připravili falešné doklady a plán na útěk do Varšavy. Ale 19. listopadu byl zastřelen na ulici v Drohobyči německým vojákem, Karlem Güntherem.[2][3]
V roce 2001 byly v Drohobyči objeveny pod vrstvou nátěrů ve vile, která patřila hauptscharführerovi SS Felixi Landauovi, malby Bruna Schulze. Byly přeneseny do izraelského památníku holokaustu Jad Vašem.[4] Většina rukopisů i výtvarných prací Bruna Schulze se za války ztratila.
Jeho nejznámějšími díly jsou Skořicové krámy (polsky Sklepy cynamonowe, anglicky The Street of Crocodiles či Cinnamon Shops)[p 1][5] a Sanatorium na věčnosti (polsky Sanatorium pod Klepsydrą). V autobiograficky laděných povídkách se odráží dětský pohled na každodenní život obyvatel v Schulzově rodném městě. Mísí se skutečnost se snem v magickém časoprostoru.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Bruno Schulz -
Jeho obraz s názvem 'Spotkanie' (1920) -
Jeho dílo 'Sklepy cynamonowe' (1934) -
Bruno Schulz (1942) -
Pamětní deska v Drohobyči
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V Českém rozhlasu zpracováno jako devítidílná četba na pokračování, přeložil: Otakar Bartoš, čte: Jiří Schwarz, režie Josef Červinka
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KITOWSKA-ŁYSIAK, Małgorzata. Bruno Schulz. Culture.pl [online]. 2014-04-30. Dostupné online.
- ↑ aszw/ ls/. 72 lata temu zginął Bruno Schulz. Dzieje.pl (Portal historyczny) [online]. 2014-11-18. Dostupné online.
- ↑ KLEVEMAN, Lutz C. Lvov: Zapomenutý střed Evropy. 1. vyd. Praha: Argo, 2023. 348 s. ISBN 978-80-257-4103-0. S. 100–101, 293, 294–295.
- ↑ KLEVEMAN, Lutz C. Lvov: Zapomenutý střed Evropy. 1. vyd. Praha: Argo, 2023. 348 s. ISBN 978-80-257-4103-0. S. 294.
- ↑ Bruno Schulz: Skořicové krámy (9 dílů) [online]. Český rozhlas, 2017-07-21 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruno Schulz na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bruno Schulz
- Stránky věnované jeho životu a dílu
- RESPEKT (č. 42 – 11. – 17. 10. 1999): Paříž na konci světa - Bruno Schulz jako Žid a polský spisovatel
